Violoncellista, který se zapsal do historie: odkaz sira Johna Barbirolliho

11

Sir John Barbirolli byl víc než jen dirigent. Byl to vynikající violoncellista. Narodil se v Londýně 2. prosince 1899 a nesl tíhu dvou hudebních dynastií. Jeho otec byl italský houslista v exilu. Jeho matka byla Francouzka. Chlapec se začal učit hrát na housle ve čtyřech letech. Poté přešel na violoncello. V 10 letech získal stipendium na Trinity College of Music. V roce 1912 přešel na Royal Academy of Music, kde studoval až do roku 1916.

Brzy se prosadil jako orchestrální hudebník a sólový violoncellista. V polovině dvacátých let se věnoval komorní hudbě. Pak změnil směr. Přešel k opeře jako dirigent na plný úvazek. Strávil několik sezón v Covent Garden. Pracoval v Sadler’s Wells. Vystupoval s Britskou národní operou. Dirigoval také London Symphony Orchestra. Ke spolupráci ho přizval i skotský orchestr.

Od Toscaniniho stínu k Newyorské filharmonii

Velký průlom nastal v letech 1936–1937. Byl pozván do New York Philharmonic. Nepřišel jen jako host. Bylo mu nabídnuto trvalé místo hudebního ředitele. Nahradil Artura Toscaniniho. Toto je těžká koruna. Barbirolli udržel svou pozici během oslav 100. výročí organizace v letech 1941–1942. Bylo to nezapomenutelné představení.

Následuje Manchester. V roce 1943 se stal dirigentem orchestru v Halle, kde působil do roku 1970. To jsou téměř tři desetiletí. Tam se mu dostalo mezinárodního uznání. Město ho přijalo. Orchestr pod jeho vedením vzkvétal.

V 50. letech se začaly objevovat zdravotní problémy. Jeho stav se zhoršil. To ho nezastavilo. Nadále působil jako hostující dirigent. Nahrával. Absolvoval turné po celém světě s významnými orchestry. Byl hlavním dirigentem Houston Symphony Orchestra od 1961-1967. V letech 1961 až 1970 byl oblíbeným hostujícím dirigentem Berlínské filharmonie.

V roce 1949 byl pasován na rytíře. Tento titul mu zůstal. Zemřel v Londýně 29. července 1970. Hudba zůstává.

“Nehrál jen noty. Žil je.”

Proč ho Manchester tak snadno přijal? Snad proto, že přinesl violoncellistovo chápání smyčcové sekce. Zná napětí luku. Tření o dřevo. To bylo patrné na zvuku Halleova orchestru.

Koho ještě ovlivnil? Generace, které přišly potom. Záznamy se zachovaly. Dokazují, že byl víc než jen relikvie. Byl to síla.

O jeho působení v Newyorské filharmonii se stále diskutuje. Jak zvládl Toscaniniho odkaz? Nesnažil se být Toscanini. Byl to Barbirolli.

Čím vynikla v 60. letech? Berlínská filharmonie ho milovala. Zvali ho znovu a znovu. Nebyl Němec. Byl to Brit. Přinesl jiný druh tepla. Další pulz.

Halleův orchestr se stal jeho domovem. Jednou on…

попередня статтяWaarom sterven de roodharige eenden in het oostelijke moerasgebied uit?
наступна статтяJedinečný dánský herec, který suverénně hraje roli Tartuffa a ovládá jevištní umění